Alena Procházková
Alena Procházková
Zhruba před deseti lety jsem ukončila svoji aktivní činnost v oblasti zdravotnictví v zahraniční firmě. Práce to byla velmi náročná a v podstatě jsem byla ráda, že se mohu začít věnovat i jiným věcem, na které mi kvůli častým cestám do zahraničí nezbýval čas.
A hlavně jsem se mohla konečně začít věnovat také sama sobě. Bloumala jsem jen tak bezmyšlenkovitě dlouhé hodiny po lese. Nádherné!
Všude kolem samá zeleň, ticho, klid, vůně, cvrkot a štěbetání ptáčků… Začala jsem sbírat spadané dřevo, lístečky, plody ze stromů, zkrátka co mě zrovna oslovilo. Všechno jsem si nosila bez dalšího záměru domů. Nemáme krb ani žádné ohniště, a tak z toho začaly vznikat různé výtvory. 🙂
Ale kam s nimi? Stavěla jsem je před dům, věšela na plot…
Překvapilo mě, že to kolemjdoucím dělá radost a mně následně také. K mému domu se sjížděli lidé ze širokého okolí, aby se podívali, co je zde zase nového.
A pak přišlo období covidu. V tu dobu začaly vznikat tyto obrázky. Zavřená doma jsem tvořila z nasbíraných přírodnin a doplňovala to umělými doplňky. Časem jsem objevila, že existuje odborně stabilizovaný mech. Ten vydrží až patnáct let a vnáší do domova kus té pravé přírody.
Tvořit obrázky mi dělá velkou radost, a tak jsem se s vámi všemi chtěla o toto potěšení podělit.